(Jacob P. Verlaine, 06.01.2013, basne)
Jednu noc zdál se mi divný sen
a v tom snu byla spousta žen
Byl jsem mladý král
zrovna když se psem jsem si hrál
Králi oženiti se musíte
Trůn potřebuje dědice
Podle čeho soudíte?
že ženit potřebuju se nejvíce?
Jak řekli tak se stalo
když jsem ráno viděl co lidí venku stálo
Pak to vše začalo
na parketu se plesalo
Přišla Růženka,ale usnula v půlce věty
To tak bývá když jsou princezny zaklety
Pak přišla dívka co o půlnoci ztratila tu střevíček
přinesl mi ho šašek,můj milý človíček
Co s ním zahodil jsem ho za sebe
Když tu v srdci mě zazebe
Vlasy jak eben černé,pleť jak sníh bílá a rty rudé jak krev
Sněhurka,krásná to žena byla jak ten nejhezčí jev
Nic víc bych nechtěl než jí
a tak tančiti šel jsem s ní
Vznášel jsem se s ní v oblacích
však vidět mi to bylo na lících
Jenže tu se vše rozplynulo v mlhu
a já zjistil že postrádám něhu
Sen si jen tak odletí
usínám v prázdném objetí.