(poeta, 07.01.2013, basne)
komunikuj !!
říkala ta paní
v upnutém kostýmku
v brýlích lesk
a já se sotva
spolu s nimi
zmohl na potlesk
mluvila o životě
touhách
nábojích kladných v každém z nás
o tom
že rozdávat je přirozené
vše jde snáz
pomáhat darem drobnou mincí
ať trochu líp se každý má
a světla více
osamělým
náruč bezedná
mluvila o bolesti
ne vlastní vinou
úkladech duší zákeřných
kde není štěsťí
slzy vládnou
pošel smích
a já své kapsy světlu zjevil
připraven přispět
prostý díl
jen pro ten pocit uvnitř
jsem se rozdělil
už o ní nikdo neslyšel
zmizela v davu
jen vlasů plavých po ní cop tu visí
obohacena
na úkor víry
a já byl uvnitř nahý
jako kdysi