(prouteny kosik, 14.01.2013, basne)
Viděla jsem jich stovky
třpytily se jako kapky ranní rosy
zlomené plaché někde v tmách
pohledy těch co chodí bosi
tam v povalečných ruinách
Nic nebylo mi tolik milé
jako ty tváře v plné síle
která jim ještě někde zbyla
snad nepochopím kde ji vzali
vždyť mnohým kulka zbloudila
ne jednu lásku zabila
a přeci hrdě kolem stáli
měla jsem tu čest s beznadějí
při ní stál věrný strýček strach
hlasitě zvony vyzváněly
divoce bily na poplach
úsměv je velkolepé dílo
na tvářích těch co ztratily svůj svět
ten pohled se mi nikdy neomrzí
na lidskou sílu hledět vpřed