(kolemjdouci, 20.02.2013, basne)
Když vedle sebe ležíme,
zdá se mi, že jsem horký.
Než oba se tak vzrušíme,
že spálím se o Tvé holky.
Čas potící se kůže
pod hvězdným nebem bez mraků,
kdy vše co chceš se může,
pro lásku mou - čas zázraků.
Déšť osprchuje naše těla
a ranní rosa zas
včas skryje to, cos neviděla,
slzu, kanoucí z mých řas.
Netruchlím, Lásko má, já jen,
pevným svíráním pěstí,
se snažím udržet si ten
blažený pocit štěstí.
Bude tu s námi, já to vím,
klidně do skonání světa.
Uchopím-li Tě za ruku, tak poletím,
záříce jak kometa.
Miluji Tě