(Zasněný básník, 24.02.2013, basne)
Prosí ho o trochu vody
Žena dávno vyšlá z módy
Její kůže chytá rez
A pachuť samoty.
Zůstala v tom bytě sama
Nehezká a stará dáma
Chlácholí ji vědomí
Že lidé jsou na tom ještě hůř.
On jí chtěl tu vodu dát
Viděl ji však uvadat
Tak ruku s vodou stáhl zpět
A odmlčel se.
Byli spolu snad sto let
Řekli si jen málo vět
Ona čeká živou vodu
Co ji vrátí chuť žít.
Až uvidíte v noci zář
To hvězda točí kalendář
Ta žena Vám hlavu zamotá
Je to tichá, věčná samota.