(ladio, 06.03.2013, basne)
„Bůh je nesmrtelný!“
„Bůh trestá a odměňuje.“
„Kde byl Bůh, proč to dopustil?!“
„Pane Bože, dej...“
„Pane Bože tam na nebi...“
Ne! Ne, to stačí, už dosti!
Samé nesmysly, samé zvěsti.
Bůh neslyší, ani nevidí,
nepije, nejí a nesoudí,
necítí, nechutná, nedotýká se.
Bůh není člověk, ani nebydlí
tam kdesi v nebi,
natož na zemi! Že by
tedy Bůh už dávno umřel,
aniž ho někdo někdy uzřel?
Chce se mi říci: Mám ten dojem,
že Bůh žije, ale jen jako pojem.
Když se tak zamyslím, pak je mi,
jako bychom s ním byli propojeni.
A sice stále, v jednom kole,
nahoře jako dole.
„Bůh“ je pak v nás
a jmenuje se duše -
- náš vnitřní hlas...