(Akrij8, 10.03.2013, basne)
Sněží mi do srdce,
v peří usínám okřídlený
představou tvé blízkosti,
jsem prasklinou v opuce,
kapkami zasklený
paprsek s ratolestí.
Já bezvěrec modlím se nekonečnem,
věřím, že láska se rozpíná,
srdce je potopeným městem,
jdu bosý prázdnými ulicemi sveden
a slunce lampy zhasíná,
smět dotknout se Tě deštěm.
Duši mám promoklou na papír,
jsem bludný poustevník,
prstýnek obrostl trávou tak měkce,
láska je krásný suvenýr,
květinou voníš až za rovník
a čas se vzdát nároků nechce.
Počítám pokosené klásky,
které bez milosti sťal,
odevzdal je vánku,
čtu v Tobě dotekem mezi řádky,
zpaměti krásu Tvou poskládal,
pošeptal jsem ji spánku.