(Rosie231, 11.04.2013, basne)
Ležela na trávě
v ruce zabodnutou jehlu.
Bylo to poprvé
to kouzlo okamžiku.
Druhý den na louce píchá si znova
vzpomíná při tom na jeho vyřčená slova.
"Po první ráně není cesty zpět
a ty už teď nejsi celý můj svět."
Jediná věta a tolik jí ranila
věděla proč, přestože lásce se bránila.
Změnila názor a přísahala bohu
Už nikdy si nepíchnu tuhletu drogu.
Chtěla si užívat, zase se smát
ten bílý prášek jí však nepustil dál.
Vzdala to, skočila a z útesu padá
ta, co ještě mohla mít někoho ráda.