(Anjesis, 02.05.2013, basne)
Když myšlenky jsou, jako roje rozplašených ptáků,
není jim po chuti dát tvé hlavě klid,
dech těškne, a slzy brání zraku,
je nelehké zkoušet nebloudit.
Když na kusy trhá vánek plíce,
či se to jen tou tíhou zdá,
když je zle, a není, co říct více,
to může být chvíle nelidská.
Vidím v tvých očích trpkost chtění,
beznaděj světa, váhu dní,
máš s nimi lecos k dočinění,
však to není chvilka poslední.
Nevzdávej boje neprohrané
pro jeden tuze špatný den,
bij se, jen ať tě nedostane,
vzdyť ještě nejsi poražen.