(Anjesis, 20.05.2013, basne)
Tíží mě luna ve svém dorůstání,
jak tiše svítí, klidná bez ustání.
Počítá, stálá, až to uvnitř tlačí,
blíží se opět noci vlkodlačí.
Je vznešenost sladká v luny hlase,
když mění nás v monstra, zas a zase,
a pomalu vábí, jako k snění,
když vede nás v tanci k zešílení.
Je ukrutný měsíc, se svým svitem,
jak žene nás nočním stínotřpytem,
a spaluje tím, jak zpívá tence,
chystejte hroby, rakve, věnce…