(aravara, 24.05.2013, basne)
Hudba mu byla vším
I ženy
vybíral podle tónů.
Každá mu zněla jinak
Miloval harfu,
zbožňoval housle,
jiná hladila sluch flétnově
jak dráty probírané větrem
Našel i dívku
s rozsahem piána.
Snesl i harmoniku…
Jen kolovrátek ne…
jen kolovrátek,
jako flašinet
urážel jeho cvičený sluch
a tak poslouchal ženy
jako akordy, staccato,
clissanda,
i jejich malé dissonance
však neslyšel sám sebe
Když oslavil Ježíšoviny
potkal tu
co zněla jak orchestr
čistě:
Hoboje, lesní rohy,
violoncella.
Hluboké tóny fagotů
i kontrabasů.
Občas tympán…
Rozhodl se:
Ta je poslední !
Na další schůzce
se již nadechoval
k vyznání
když se zeptala
hlasem violy:
neslyšíš tu někde
flašinet?
Neslyšel, ale kývl…
Díky, pravila viola o kvartu níže.
Nečekala jsem,
že to pochopíš