(Amonasr, 31.07.2013, basne)
VZDOR
Jeden slíbený telefon co nebyl
a koušeš jako vzteklý pes
Nejdřív hryžeš vnitřnosti sám sobě
a pak i kamarádovi jenž za nic nemůže
snad jen za to že se opil
když tys to nejmíň potřeboval
Jeden rozvrzaný gauč
jedno náhodné setkání
a jeden sen o lásce
kterou vzápětí skoro pošlapeš
jedním plácnutím rukou
a několika plácnutími hubou
Jeden vlak o půl třetí v noci
jeden naštvaný pasažér
jeden zoufalec na peróně
jedna naděje
a spousta pochybností
Jen jeden o kom je tato báseň
ale hned několik kteří se do ní derou
Jeden zaslouženě /nebo zasloužile/
jeden ke zblití zle
jeden průhledně a neobratně
a další lhostejně a náhodně
Jedna a jedna jsou dvě
jeden a jeden jsou dva
a jeden jsou tři a jeden...
Vzteká tě nejistota kolikátý jsi v řadě
ještě víc jistota že ne ten druhý
a nechceš se litovat
protože to je předem ohlášená (sebe)vražda
Tak už si sakra jednou řekni
A dost!
Buď rozumný a nad věcí
Nedělej to co se nemá abys to neposral
Ale já už skutečně nechci!
A je mi jedno jestli mě pochopíš
A jestli pochopíš co chci abys pochopil
Protože co je moje chtění
proti cestám osudu
Já vím že co se stane
to se i mělo stát
A vždycky to další setkání
bude jen to jedno nejdůležitější
I když mi to samozřejmě
vůbec jedno není...
Praha, leden 1991 (pro S.)