(chinaski38, 08.10.2013, basne)
Podzimní červánky plné rtuti,
rozlité nad smutnou krajinou,
toť srdce mé tlukoucí v suti,
jenž zbyla z domu, kde slabí zahynou.
Neb žijí jen silní, co slabost svou skryjí,
život je prostý, krutý má řád.
Slaboši vilní, na měsíc vyjí,
odchází s prázdnou, musí se kát.
Pro samé hledání, hvězdu jsem ztratil,
pátral jsem všude, jen v srdci svém ne!
Čekala dlouho, já jsem ji zabil,
samotou tesknou, v prašivých zdech.
Odporný umrlec ze tmy se chechtá,
zvuk jeho smíchu, pění mou krev.
Na světlo vystoupí, tiše se zeptá:
Do pekla později nebo teď hned?