(Descardea, 13.11.2013, basne)
Záblesky prachu ze střelnice,
rány a stopy drápů v kůži.
Jak kapky krve do kaluží,
jak mák z nezralé makovice,
jak trn co zranil vlastní růži
a utek někam do klokočí.
Nikdo mě nikdy nespočítá.
Nikdo mě nikdy neochočí.
Jsem zlatá žíla, dobře skrytá.
Do ticha stránky trilobita
hlasitě tiká
srdce lvice.