(aravara, 05.12.2013, basne)
Přibývá chvil
na prahu nocí
než tma ztratí svou průzračnost
Kdy
vracím se životem zpátky
k těm které zasáh‘
můj kámen
Dívávám se jejich očima
a zraky diváků
za skly
za klíčovou dírkou
až dnes vnímám - a s nevolí
lepkavý hnus toho
a nepomáhá mnoho
že i mne modřin pár bolí
a tak jsem rád že
obrazy smaže
noc
když zhoustne sny
v nichž sedím nahý jak neštěstí
na klozetu
uprostřed náměstí