(Mara, 10.12.2013, basne)
Jak lehké je zapomenout,
na milého člověka co měl tě rád.
Teď lusknutím prstu je všechno pryč,
jen lítostí a smutkem křič.
Už dál s tebou nemohu jít,
tak zapomeň a nech to být.
Vkládal jsem naděje do nás dvou,
život krásný bychom měli před sebou.
Teď však cesty naše se rozchází,
asi to má být, ale hodně to zamrzí…