(Ivýs, 11.12.2013, basne)
Nerozhodnými kroky kráčím odhodlaně,
slza mi po tváři kreslí černou stopu,
já marně zakrývám nervozitu, jde to špatně,
to v duši rozeznívají se mi vzpomínky bolu.
Kostelní zvon zve mne ke zpovědi,
já ale bojím se knězova odsouzení,
špinaví, černí andělé prý k oltáři nesmí,
to aby snad nerozmazali kaňkou druhým štěstí.
To hvězdy z nebes mi nepadají,
největší strach se právě teď plní,
slyším už tón klekání, havranní skřeky,
a bojím se dopsat i tyto věty...