(Dixie Bechert, 04.01.2014, basne)
Lidé, lidé, lidé!
Nechte mě umřít v duchu klidném.
Proložím to smělým slibem...
Že nebudu na obtíž, o čem mluvím, dobře víš.
Já sním, ty sníš.
Snad se v něm zahledíš..
Jak rád bych Ti přál,
to snad, kdybych šlechetný byl král.
Žárlím na Boha, který s Tebou denně promlouvá.
Na vrabce v parku, co věnují se námluvám.
Vzpomínám a proklínám.
Pláču a závidím hodinám.
Jejich ruce s časem spojené,
snad sečtou i ty rány zhojené.
Ležím tu vedle Tebe a Ty spíš,
mezi námi pevná mříž.
A s naší láskou, s tou je kříž...