(Hantec, 12.01.2014, basne)
Když napíši slovo historie,
vzpomenu si na vinice.
Kde bobule rostou jako divé a já tě líbal vášnivě.
Když napíši slovo ruce,
vzpomenu si,
jak dostali jsme.
Někomu to přišlo nešťastné,
že jsme spolu a je to veřejné.
Když napíši slovo kříž,
vzpomenu si,
jak tvý přátelé chtěli se přít.
Asi jim to přišlo nepochopitelné,
že dostal jsem tvoje slovo a bylo kladné.
Když napíši slovo přítomnost,
vím, že tě mám rád,
i když máš zlost.
Navzájem se podpoříme a naše srdce proto bije.
Když napíši slovo budoucnost,
držíme se za ruce na dobrou noc.
Naše děti budou skotačit a žít,
my z nich budeme velkou radost mít.