(Zbynislaw Thinkiewicz, 21.01.2014, basne)
KLEKÁNÍ
Den ještě sílu neztrácí,
mráček za mráčkem
oblohou se líně potácí…
Zpěv ptačí a štěbetání
pomalu slábne,
vše se ukládá k spaní…
Oči své přivírám
a v nastalém tichu náhlém
oddávám se snění o tom,
co možné je i není…
Že krásnější je pro mě dávat,
víc než brát…
A Ty, kdo bereš,
úsměvem svým
mi za to, třeba, plať…
Či o lásce vzdálené,
která dnes musí sama spát…
Však ve snech jsou vždy spolu,
Ona a On,
kteří nechtějí domů,
když půlnoc je pryč od sebe vyhání…
Však nechci předbíhat,
je teprve klekání…