(zdenka, 26.01.2014, basne)
nechci už slyšet
těch tklivých houslí
pláč
nač všechny nářky
ty jediný odpověď
znáš
k tobě
pozvedám svůj hlas
duši vyprahlou
prosím
vlij mi do žil
víru svou
cosi mě na hrudi pálí
nic ten žár neuhasí
do očí derou se slzy
tonou v pláči
smějí se mi ti
kdož tebou pohrdají
dál v pokoře
se skláním
k tobě
pro naději
pomoz vstát člověku
zlomenému
nést spolu s ním
těžký kříž
klesám pod tíhou
bolavého
však věřím
mnou že nepohrdneš
zkroušený hlas
že vyslyšíš
amen.