(Liduška, 28.01.2014, basne)
Vílám souzená
Pod skálou,
kde potok v mělčinách písku ztrácí se
a v kapradí modré vážky vzduch rozechvějí.
V lese tak tajemném až se dech tají se,
v travinách tam, kde laňě postávají,vílí hlasy znějí.
Ve hvozdech tmavých , kde jeleni hřmí,
na lukách provoněných , zvonky zní.
Při bouřkách tmavé nebe pláče Les voní,
v hnizděti ustlalo si ptáče.
V modřínech tak silných, ptáci hlavu složí
Na cestě chodí a přec nešlape po ní.
Tělo tak ladné , že sotva vidět je.
Vlasy dlouhé spletené v nich ros krůpěje.
Pod skálou sama panna stojí.
Šaty smáčící v potoce, jí plují.
Dlaně její lehce dotek jediný.
Pročesal ty lesní hlubiny.