(jitoush, 17.02.2014, basne)
Když duše s duší se setká,
jak jemná pavučina se utká.
Vlákna tenká jsou,ale pevná,
padáš-li,
snadněji odrazíš se ze dna.
Když duše s duší se setká,
pocit jak louka voňavá a hebká.
Rány života hojí se snáze,
cítíš-li,
vnitřní jas nepodlehne zkáze.
Když duše s duší se setká,
ráda přiblíží se na dosah laň krotká.
Radost vytryskne si odněkud z hloubi,
miluješ-li,
země s nebem se snoubí.
Když duše s duší se setká,
je to chvíle průzračně křehká.
Na citlivou strunu zahraje život v touze,
daruješ-li,
v očích laskavých uvidíš se dlouze.
Když duše s duší se setká,
zlatá nit se do závoje vetká.
Zvonivá živost je v hřejivém srdci,
doufáš-li,
nic zlého nemá tě v moci.
Když duše s duší se setká,
jak do vodní tišiny vpluje loďka dětská.
Závoj mlžný náhle zdvihne se k nebi,
věříš-li,
zruší se navěky všechny zlé kletby.