(kudlankaW, 27.02.2014, basne)
Umožnila mi zapomenout
na rozpínavou nicotu
uvnitř mé mysli.
Stala se právě tou,
co podnítila smysly
ve vlahých vzdušných spirálách
byly lehce unášené její kadeře,
v bezmezné důvěře
podlehl jsem klamnému pocitu,
že mohl bych ji mít
v náruči velebit.
Co bych dal za šálek,
být tak o samotě s ní,
prchavý okamžik
jako když krystalek
jež nazývají sníh,
spočine na špičce prstu.
Proti gustu...
Inspirovala mě k básni...
Krásná neznámá...