(Jin&Jang, 03.03.2014, basne)
Do břehů si voda šplouchá,
rákos šumí když vítr fouká.
Je asi 18 hodin.
Hladina sestává z malých sklíček světla ..
..ba né, Slunce odrážené je,
...nádhera...
Kamera zvedne se a o 90° vpravo otočí..
Ona sedí na pláži, hlavu opřenou na kolenou.
Mladík hází žabky,
oba pozorují až do jaké dálky skáčí.
Dívka si ve vodě namáčí špičky prstíků,
3 vreřiny do zalití červených nehtíků.
" Tuk,.. tuk,.. Tuk,... tuk "!
Tupé rány do dřeva, pracant kácí v lese.
" Slyšels?.. umírá.. "
Najednou se dívka ohlédne.
Vídí Ho, jak padá.
" Křechchččč.čč.č,..Tvfffvvv.., bum, ááác"
a ticho zas.
Oba ví že končí " prázdniny "
a že právě na něm bylo vyryto ve společném srdci Dé + Dé.
.."áá .. Klapkáá"!
Do ticha si vejde 15 lidí,
režisér pilné chválí.
KONEC SCÉNY.
V pohledu oněmněli,
však on tam stále leží
... a bude rozřezán ...
Tolik v tichu o naději.