(Wampireli, 11.04.2014, basne)
Tak neberte mi prosím víru mojí!
za kterou bych položil.
snad život? .. a co duši svojí?
Ach, ten mi zase naložil;
život můj.
Však drž a stůj,
zpříma a nehnutě,
jako hrdé labutě.
A co za hranicí vesmíru?
Budeme žít ve smíru?
Kde i anděl pláče nad vteřinou,
mojí slabostí jen promrhanou.
A radši ležím pod peřinou,
v bezpečí a trochu stranou.
A naděje ta slábne s věkem,
a jak slábne, roste víra.
Krmí nás, živí a je lékem,
a pařátům té staré se vzpírá.
A proč?! Ať zírá - na fakíra,
v tom závoji plamenném…