*

..pronikají pomalu
slova tiše šeptaná
zakopávají o sny
možná
i o zázraky
dechu rozpálených tváří

učím se je poznávat

našlapují po špičkách
mapují průtrže stmívání
i svítání
k ranní kávě malé políbení
jak ligotavé mámení

neříkal jsi náhodou
že tohle chceš
že víno rozváže ti jazyk
a že mezi světy
žít odznova bys chtěl

nejsem si jistá
když srdce se bojí

a

duše sténá
blízko úst mě nech

*