(Tom Dvořák, 03.05.2014, basne)
Oči se klíží,
jak stále do tmy vzhlížím.
Snad se tvůj pokoj rozsvítí.
Aspoň spatřit tvou siluetu
v kompletu ze sametu,
na boku stonky od kvítí.
Vím byl jsem blázen,
snad mi jednou prominou,
až pročtou si mou knihu hříchů.
Co naplat, když mi říkáš:
"běž si za jinou!"
Vím dobře, zranil jsem tvou pýchu.
Tak co ti brání,
zmizet už před svítáním?
...a s tebou bolest palčivá.
Možná, tam někde v hloubi duše
se ještě plná nůše
bolavé lásky ukrývá.
Vím, to se říká,
že čas rány zahojí.
Jindy však všechny mosty spálí.
Co když, až jednou půjdeš
v bílém závoji,
já budu jenom koukat zdáli?