(Jeník, 26.05.2014, basne)
Čas poslední
Zab mě, prosil a na zem si klenul
ďábel tasí smrt, jenže se leknul.
Uviděl v jeho srdci zvláštní znamení
to ho chrání ani ďábel to nezmění.
Nikdo ani bůh neví, kde se tu vzalo
má absolutní obraz, jako by se smálo.
Přichází k těm, co proklejou smrt i víru
jako by chtělo v srdci zaplnit tu díru.
Díru co tam nechal bůh, když vše řídí
utrpení co nejde snést ve světě lidí .
I ďábel se lekl, co člověk dokáže vymyslet
jen aby bližnímu černou zničil tenhle svět.
Muž dál klečí a tiše prosí oba o slitování
vemte si život můj, jenže znamení jim brání.
To znamení chodí k lidem málo a je tak ryzí
je v něm nekonečná láska, co ze světa mizí.
Muž vstal a pochopil to, co znamení řídí
je to poslední instance, v bídném světě lidí.
Po něm už jen žal, smrt, bída a utrpení
je pozdě až nastane, jenže asi jiná cesta není.
Člověk dávno zapomněl, jak krásné je odpuštění.
Jeník těm co ještě věří.