(Gabriela Green, 02.06.2014, basne)
Ve tmě,
v přítmí…
Sedí na posteli
a přemýšlí…
Sedící suše,
jako tělo bez duše…
Bez zbytečných přání…
A ze života jen zklamání…
Šíp,
co vyletěl z kuše,
rotoval vzduchem
a probodl jí srdce…
Ty dvě duše v ní,
ta první i ta poslední…
už se neznají,
navzájem se odhání…
To světlo na zdi,
pomalu mizí…
Přichází tma,
temnota ryzí…
Vůně života,
koření snění,
půlnoční bdění…
A ranní střízlivění…
Něco získala,
něco ztratila,
dívá se do prázdna,
a zrak svůj zabila…
Přemýšlí nad životem,
přemýšlí nad osudem,
nad tím co bude,
až tady nebudeme…
Zase moc přemýšlí…
Na vlnách deprese,
to těsné obejmutí…
Celá se zatřese…