(Gabriela Green, 08.06.2014, basne)
Tak a je to...
(ach)
Došli jsme na konec
naší společné cesty…
Odtud už povedou samostatně,
dva směry…
Vzpomínám na to hezké,
co chci ovázat stuhou
a schovat si jej v srdci…
I na to zlé,
ale to snad…
Pamatovat si raději nechci…
Dlouhou dobu,
stáli jsme bok po boku.
Kdo by si to byl pomyslel…
Ty a já?
My dvě spolu?
Obě dvě,
tak jiné…
Naše duše,
fatálně rozdílné…
Ale přesto to bylo krásné…
Vzpomínám na tu počáteční nejistotu,
nikdo z nás netušil,
kam naše kroky povedou,
zdali se vůbec setkají…
Jestli se mezi sebou
navzájem propletou…
Společně jsme něco budovali,
sami sebe
navzájem milovali…
Opuštěnému kotěti,
domov dali,
a to malé štěně,
společně vychovali…
Znám ho už od štěněte,
i ten jeho pohled
…nemluvněte…
Nevím jak dál pokračovat…
V životě bez tebe…
Jak se říká,
tam kde něco končí,
něco nového nastane…
Ale…
Možná,
že o to ani jedna nestojíme…
Přesto se rozcházíme…
Věci zabalené,
klíče od tvého bytu
do tvých rukou odevzdané…
Teď už jen zbývá
poslední pohled do tvých očí,
ve kterých se slzy smočí…
Dveře se za mnou zabouchli,
tak tady ten příběh končí…