(Aliccia, 18.06.2014, basne)
Ostrý svit měsíce
zvídavě zkoumá děj noční ulice
provází potácivé kroky starého muže
shlíží se v oknech tichého chrámu
schová se v samotě jeho stín
hledající lék na svůj splín
ve svých věčných nadějích
prodal je jako levný kýč
pro obraz lásky nestálé
v domově, od něhož sebrali mu klíč
jen sní
o místě,kde pozemské statky
jsou jen cetky
kde člověk miluje člověka
o lásce, která neodkvétá
kde srdcem protéká
pozvolna svítá
hladina nedaleké řeky jiskří
a koruny stromů hostí
životadárný zpěv ptáků
dávajíc milosrdnou pečet požehnání
nedosněným snům
jěž vznesou se k nebi
a žalují do věčnosti.