(její alter ego, 20.06.2014, basne)
Našli jsme se jedné noci na zdymadle
Rušení touhou vířící vody
Kdy všechny sny i touhy opadly jako strach nebo velká vlna
A moje nahé tělo zářilo do noci svým vlastním slaným třpytem
Svět se stával skutečností
Chlad přicházel z netušených míst uprostřed objetí
Ruce hořely palčivým chtěním po vlastnictví v řetězech
Vrabci pískali ódu na život
Vstříc ocelovému ránu nad hladinou
Dva krásní lidé s vyhlídkou lásky na věčnosti
S puškou vystrčenou z posedu mířící do dálky
Kdysi jsem věděla co vím i teď
Nevzdávat se nekrást
Každá truhla si totiž najde svého mrtvého muže
Překryje mu pusu hlínou
A udusí k zapomnění