*

v sále harlekýnů
v bledém stínu
stojí kdosi

on

schody
dlažba rytmus stírá
koňům
rozvázal křídla černá
možná iluze kastanět
biče
či hrotu šídla Eiffelovky
donutila masky klanět se k zemi
huba divná
z misky cosi chlemtá
víra v sebe
značně vzkvétá
černá bílá šachovnice odhalená
o almužnu prosí žebrá
jak vysloužilá skřítků děvka

jen tak
líně
dvou barev po krajině
ladí tóny těla
mistrně

a duše
v dlaních poupěti


není těžké nalézt ji

*