(Pamína, 23.06.2014, basne)
Nechodíme na mše
do kostela
jen časně zrána
tu sedáme na dlaň od sebe
blízkost odumřela
soucit františkána
dojímá
Na co myslíš
na to myslím já
jsme spolu věky
Mé útěky
tvé vzteky
Chrám zaplňují varhany
bělounká nevěsta
mládenec jako stěna
drazí bližní
družička ověnčená
gratulanti a ministranti
zmatkují
Role rozdány
scénáře sepsány
Svazují si ruce
slibují
jako my tenkrát
modré z nebe
stejně upřímně
odevzdaně
se stejnou vírou
vírou v sebe
zarputilou
v prstýnky v etuji
v boží požehnání
v přání bližních
Jsem na krok pokání
s hlavou sklopenou
pohledem ke špičkám bot
v trýzni
hledám kudy jít
a nikdy
nevkročit do prázdnot
apatií kde lásku
suchou chudinku
už nevyryjí
do prstýnků
Bože kudy zpátky
kde ten bod najít
a obejít?
Dospěla jsem
k toleranci
respektu
dobré vůli
pokoře
Bez Tvé milosti
jen nekontaktní dril
Ledy se nepohnuly
Bože
proč jsi mě opustil?