(Verena, 03.07.2014, basne)
Spící vesnička pod bachratými oblaky
na návsi kaple otevřená
duše zvoucí beze jména
vcházím..tak pojď taky.
V přítmí tancuje zlatý prach
babička v chladu ruce spíná
těch proseb věčná pantomima
po věky věků mizí v tmách.
Až hlavu skloníš v tichém odevzdání
čas nehraje roli
některé jizvy nepřebolí
ornát se mihne zvony zvoní.
Venku možná schyluje se k dešti
vítr tančí v obilí
vzpomeň si aspoň na chvíli
na dávnou dobu štěstí.
Jak loňské léto rozkvetlo máky
na noci pod hvězdami
kdy láska byla s námi
a plány do života taky.
V divokém heřmánku letos bloudím sama
stopy už dávno tebou nevoní
přesto naděje lehce na koni
stále věří nespoutaná
........