(Amonasr, 21.07.2014, basne)
CHRÁM
poznal jsem svět
z nejrůznějších stran
setkal se
s mnoha společnostmi
byl často v jejich středu
ztotožnit se však
s jednou jedinou
to po mně
nechtějte
ne
to nedovedu
všude se křičí
jen ta jedna
jejich pravda
ty ostatní
se napichují na kůl
uznávám
nějaká
se pokaždé
najde
nikdy však celá
vždycky jen
tak nějak
napůl
prolez jsem kdejaký kout
poznal ho řádně zevnitř
s naleštěnými klikami
i bordelem
pod kobercem
s vlky jsem také vyl
v domnění že žiju
přitom jsem byl
jen hercem
tu lepších
jindy zas
mizerných rolí
padouchy jsem však
nesved nikdy
to mi stud nedovolil
jsem doma všude
a zároveň
nepatřím nikam
sotva se někde
ohřeju
jakmile cítím
že přivlastnit
by si mě chtěli
zvedám padací mosty
ne
neutíkám
jen bojím se
ztratit vlastní vůli
čím starší jsem
tím naléhavější
mám touhu
umřít jen jednou
naráz
a
celý
kdo soudit
byste druhé
chtěli
vězte
že nejvíc rozumu
má ten
kdo soudí
především sám sebe
být katem druhých
je smutné odhodlání
bylo by i směšné
kdyby si
tak tragicky nepletlo
kde Země je
a kde Nebe
mít život rád
znamená
neplivat druhým
do tváře
jen tak
pro jakési dojmy
když zafouká
protivítr
slina se může vrátit
ve vlastním ksichtu
pak studí
a zatraceně zebe
proč tohle všechno
vlastně píšu
nevím
snad že každý člověk
je svým způsobem
osamělý
a přesto nedokáže
být sám
na jezeře poznání a času
naše skryté lucerničky
blikají nenápadné SOS
v naději
že mlha se občas
rozestoupí
abychom pozvali
k malému pohoštění
nebo třeba jen
na kafíčko
věčně hladové plavce
na náš
odkudsi
zbloudilý prám
jsou vzácné ty návštěvy
však vězte
jsou
a z toho prámu
vám udělají
chrám
Praha, 20.7.2014
http://www.youtube.com/watch?v=HpDjf8oovdY