(Barčík, 31.07.2014, basne)
Déšť stéká mi v kapkách po tváři,
široko daleko nic nezáří.
Jeho úsměv ztrácí se v tmách,
Náš milenecký vztah, začal být krach.
Proč oči mé pláčou taky
a na nebi jsou temné mraky?
Vždyť ta chvíle s ním, byla jako sen,
s ním byl bílý každý den.
Bylo to včera, dnes je to pryč,
už mizí i ta naděje, že vrátí se blíž.
Chci být s ním a být zase šťastná,
ať naše rána mohou být jasná.
Ale to už nikdy nebude,
mé srdce stále jen běduje
a jen jeho tolik miluje….
neodcházej......