(Anna Podi, 02.08.2014, basne)
Zas přišel nad ránem,
srdce mi buší v krku,
ve spáncích tepe krev.
Jednu od druhé
pálím cigaretu.
Nohama sotva plete,
netrefil se do dveří...
Co teď bude?
Usne?
Křik,pláč?
Uhodí mě nebo svou matku?
Nebýt dětí,
dávno s ním nejsem...
Nebylo kam jít,
nikoho nemám,
stydím se...
Ta žena mě sama oslovila,
nabídla útočiště,anonymitu...
Kolik z nás má takové štěstí?
Zítra vezmu děti a odejdu!
Jeho matky je mi líto.
Pořád ho omlouvá,
nikdy ho neopustí.
Třeba se změní,
dá na léčení,
přejde ho zlost...
Ve vzkazu:
...v zájmu mém,Tvém
a našich dětí...
Manželi říkám Ti:
DOST!!!