(Elisa K., 09.08.2014, basne)
Smuteční průvody
odpolední mrholení bodá
do kůže a dál
do kostí a svaloviny.
Dáma v černém
se usměje parodií úsměvu
a s přáním neupřímné soustrasti
stiskne ruku špinavou od krve a hlíny
protože prý trhala růže na hroby.
Jak smutné, že?
štká klavír plačící pro shořelé noty
v dávno zavřeném baru.
Smuteční slza vytetovaná
v rámci sebetrýznění
ticho
a za okny odpolední mrholení.