(Lillian Bann, 21.08.2014, basne)
V kraji za kopci, za řekami,
za mořem na ostrově tom,
kde tráva se pyšní pomněnkami,
kde s podzimem přichází hon.
Když lesy ty březové z rána
v mlhu se obléknou a jak
píseň něžnou kapička chladná
pěje, vždyť ví, co přijde pak.
Když poslední v lesíku cáry
obejmou zrzavou lišku,
ozve se štěkot psů a z dály
na koni pán, v ruce má pušku.
Zmizela tichá mlhy píseň,
honci troubí a pod kopyty
koní naděje mizí, zbývá jen tíseň,
mísí se s prachem a stíhá ty,
kdož vinni jsou, že na svět přišli
jako nevinní.