(josuatree, 08.10.2014, basne)
přišlápnutý plášť opilé noci
ztratil se někde za obzorem
a tak pomerančové jitro
zhluboka dýchá a užívá si slunce
a ty sedíš ve své skořápce
a díváš se na všechno kolem
ale kolikrát už ti říkali
že tohle nepomáhá
a kolikrát jsi slyšel
co všechno ještě může přijít
ale svět zůstal stejně šedivý
tak se konečně seber a trochu vysaď
zajeď si třeba do lázní
propláchni se tam vodou
a pořádně si to všechno užij
ale cestou odněkud někam
nešlapej do louží a neplivej na chodníky
stačí rozkývat orloj uvnitř vlastní hlavy
jako by to byly velký zvony
a pak si sednout v kavárně na náměstí
kde rostou voňavě sladký pomeranče
a večer se projít dlouhým parkem
jako by to bylo poprvé a posbírat hvězdy
jsou jich tam tisíce pěkně pohromadě
a jednu si nechat jen tak pro štěstí
protože třeba jednou kdo ví …
a svět už nebude tak šedivý