(James Libustka, 04.11.2014, basne)
běžné věty
běžný tón
slova prostá
ostrých hran
však mezi řádky
hádky
že klidný jsem
jen předstírám
pak mimo linku
kapka rtuti
co náhle
vystoupila výš
bílá vlajka
k zemi padá
jazyk řeže
pryč je plyš
věty hodné
zapomnění
v křiku tnou
náš dialog
ten před chvíli
nejmilejší
rázem zmizel
je z něj sok
nejsem klidný
nejseš klidná
pohřbili jsme
slova vlídná
nastalo ticho
dělí nás
odešlo teplo
přišel mráz