(Akrij8, 12.11.2014, basne)
Dosud jsi ve mně rozestlaná
pápěřím chomáčků světelných stanic,
protínáš středobod tich,
dala jsi žáru dech
slzami do spánků prokreslená,
boříš mé základy hranic
ukryvám v mrtvých zákoutích
hladobol po tvých rtech
Prameny rozpouštím v zapomnění,
víno mi po tvé krvi chutná,
vykroužím tě mezivlasou,
vyčešu úsměv z žil,
po vinné révě propletení,
z rozsedlin touhy poskládaná,
vymodlit mohylu zapíranou,
čas zcizenost zprocitanou smyl
Rozednění bílými ranami,
když bodala jsi po slovech,
havraní křídla snesla sníh,
zbloudilí ve vlastních stopách,
projdi mnou mezi strunami
v pohádce o dvou pokladech,
v hlubinách pohledů bezedných
nadechni se jitrem v tmách
obtisknutá v papilách
prvorozených zítřků