(Elisa K., 18.11.2014, basne)
Je černá
jako inkoust lámající se ti o krk minutu před půlnocí
nedopité zbytky vychladlé kávy
kočka provokující chozením přes ulici
Je bílá
jako sníh co přišel nepozvaně
papír trpící syndromem nepopsanosti
okolí očních duhovek
Je šedá
jako dým z cigaret a všechna důvěrně známá klišé
tisíckrát prochozené chodníky po kterých jsme spolu nikdy nešli
symbióza černé a bílé
Je ticho
padá ze střech kolemjdoucím pod nohy
je něco mezi černou a bílou
sedí ti vlasech a utírá skleněné slzy co jsou p r ů h l e d n é
vždycky se vrátí
jako dým a všechna intimně známá
klišé minutu po půlnoci.