(zdenka, 23.11.2014, basne)
do čistého rána
růže rozvitá
ranní rosou voní
ta náruč
prosta trní
pevná jako skála
pod křížem syna stála
kdo dotkne se jí
sladce krvácí
pro rány mlčení
pro víru pokornou
kdo z nás kdy dohlédne
kdo z nás kdy pochopí
kdo poklekne
růže lásky rozvitá
do každého rána voníš
ruce vzpínáš
ke svým dětem skloněná
kdo z nás to ví
kdo z nás to uzná
já hříšným jsem
gratia pléna
nikde svou vinu
nevykřičím
v tvou náruč
pokorně ji vkládám
do čistého rána
růže rozvitá
ranní rosou voní
tvá náruč
prosta trní