(Amonasr, 24.11.2014, basne)
VEVERKA
Závěsy zrána rozhrnuji, ospale vítám nový den.
Zrzavě huňatý fáborek mě zdraví pod jabloní.
Třepotá. Oči si mnu, ostřím z okna ven
na veverku jak panáčkuje, vzápětí cosi honí.
Pak opět postává, napíná slechy - civíme na sebe.
V packách před sebou cosi svírá, nervózně okusuje.
Náhle vymrští se, šplhá po kmeni. Spíše po něm pluje.
Ztrácí se v koruně, mizí - skočila nejspíš do nebe.
Praha, 18.11.2014
https://www.youtube.com/watch?v=Cua2V3yfFtI