(josuatree, 29.11.2014, basne)
z roztrhané opony
nevlídného nebe
visí večerní šeď
a havraní hlasy
skoro jako kletba
skřípaná na skle
a oteklá chřípí noci
dokola přehrávají
stejnou sonátu
protože déšť
je víc než
vytrvalý
hudebník
mlhy se převracejí
a měsíc ani nevyšel
hanzovním městem
bloudí pískař
aby svolal krysy
a kdesi za oceánem
opiem příliš
zmožený Edgar
píše za svitu
bledé svíčky
ve strnulém tichu
a na pokraji
šílenství
jedné v ráji