(Jack Santiago, 05.12.2014, basne)
Bez smíchu a radosti, proplouvá tmou k Vám
V kabátu od starostí, za závislost vdán
Potopený do zármutku a svázaný hrou
Jejíž kodex tvrdí pravdě, že její řádky lžou
Pod přísahou na vše cenné, co udává mu krok
Nevnímá ty krátké chvíle, trvající rok
Místo čapky nevědomost, a na rukou splín
A bolesti spjaté s pláčem, mu zakrývají klín
Pohled kryje záře zloby, vyvolaná v čas
Který tají chmury doby, v nichž minulost je zas
A srdcervoucí chorál duše, zpívá hluchým v den
Jehož smysl dusí nářek, a za nímž všichni jdem
Čelo líbá symbol pekla, jenž přichází v chvíl
Kdy uslyší chrapot básně, měnící se v kvíl
A uvidí záři světla, tam na konci tmy
V kterém bude nápis krví
”Lásko, navždy jsme to MY”