(Sebastian Alex, 24.12.2014, basne)
Snad uzřím už zakrátko
ono zlaté prasátko,
budu držet přísný půst
hlad však bude ve mně růst.
Hlodat bude, nepřestane
v břiše kručí, milý pane,
v břiše hlodá hrozný hlad
zblázním já se z toho snad.
A ze špajzu se vůně linou
každou chvíli cítím jinou,
marně skučím pod peřinou
vztyk!-a spěchám za vidinou.
Dveře spíže rozrazím
na klobásky narazím,
na špagátě u poličky
visí krásné jitrničky,
růžového masa šrůčky
vyuzené jemné bůčky,
párků dvacet nožiček
mísa plná paštiček,
kastrol jemných rybiček
koblih plný košíček,
štrůdl se z police směje
- bože, co se to jen děje!
Byl jsem jako malé děcko
ve špajzu jsem sežral všecko,
teď sedím na míse bílé
a prožívám krušné chvíle.
Ježíšek už sviští kol
a já žeru Cholagol,
a v zrcadle zakrátko
čumí na mně prasátko.
Tak se kroťte, moji drazí
než vás krutý osud srazí,
než vás srazí svojí pěstí
- hodně zdraví, hodně štěstí !
přeje Sebastian Alex